"Včely to ví nejlépe...."

Otázky a odpovědi

Kolik peněz stojí včelaření?

Začátečník, který bude všechno kupovat musí prvním rokem při skromném začátku počítat počítat s investicí přibližně 15000Kč - 2xnástavkový úl (5000Kč), 2xvčelstvo nebo oddělek (4000-6000Kč), cca 4kg mezistěn (1000Kč), 1bal rámkových přířezů (600-800Kč), ochranný klobouk (300Kč), ochranné rukavice (300Kč), rozpěrák (150Kč), včelařské kleště (100Kč), kuřák (300Kč), odvíčkovací vidlička (150Kč), cukr a potřeby na krmení (600Kč).  

Není však započítána dosti veliká investice - medomet. Cena nového nerezového se pohybuje kolem 20000Kč. Proto ze začátku doporučuji medomet si 2x do roka zapůjčit nebo sehnat starší pocínovaný. Ty zachovalé se prodávají za cca 2000 - 3000Kč. S narůstajícím počtem včelstev a dobou včelaření určitě dojde i na pořízení vařáku na vosk (10000Kč) nebo slunečního tavidla (2500Kč). Uvedené ceny jsou pouze orientační.

Každému zájemci o včelaření bych pak doporučoval sledovat začátkem roku stránky krajských úřadů, které téměř každoročně nabízí dotace pro včelaře. I mnou neoblíbená EU nabízí dotace pro včelaře v různých podobách.....

Kde se dají koupit včely?

V dnešní době není problém najít prodávajícího na netu. Jako začátečník bych se, ale nejspíše obrátil na nějakého včelaře v okolí. Před pořízením vlastních včel je potřeba strávit hodně času studiem. Docházení ke včelaři na "výuku" s možností fyzicky si všechno osahat je opravdu k nezaplacení. Podobnou alternativu dnes nabízí i velcí včelaři a prodejci včelstev a oddělků v podobě jakýchsi kurzů včelaření. Stále více se rozmáhají školy nástavkového včelaření pořádané PSNV.

Mohu si dát úl na zahradu k domu?

  Ano. Včela se považuje, i když to zní neuvěřitelně, za hospodářské zvíře. Na svém pozemku mohu mít v klidu úly se včelami. Jen je potřeba nenalepit je hned sousedovi na plot a česna by měla být obrácená na můj pozemek. Pokud dispozice pozemku neumožňují požadované umístění pak lze celou situaci řešit pomocí vhodných zábran umístěných před úl, které by měly včely donutit zvednout se hned po opuštění úlu do výšky. Používá se např. živý plot, stínicí sítě apod. Vždy by však mělo platit, že pokud včely začnou nějakým způsobem narušovat poklidné sousedské vztahy je potřeba přemýšlet o jejich přemístění. V ojedinělých případech lze problém vyřešit sklenicí medu či medoviny, ale přetrvávající problémy mohou skončit i u soudu!

Mohou včelařit i alergické osoby?

Celá potíž je v tom, že při včelaření nikdy nelze žihadlo vyloučit! Osobě trpící životohrožující alergií na včelí jed bych včelaření nedoporučoval..... Pokud však někdo trpí lehkou formou alergie (svědění, lokální otok....), může při používání ochranných pomůcek bez větších problémů včelařit. Je potřeba mít po ruce léky na alergii a pokud už nějaké to žihadlo dostaneme tak je použít. Znám i včelaře silné alergiky, nosící u sebe adrenalinové pero Epipen, ale pak včelaření přestává být nádherným pohodovým koníčkem a stává se v případě bodnutí "adrenalinovým sportem".

Jak spolehlivě najít v úle neoznačenou matku?

Hlavně u začínajících včelařů je častý výskyt neoznačených matek. Jedná se hlavně o matky rojové nebo nouzové. Nešikovnou manipulací se tito včelaři často připraví o matku sami, nebo ve včelstvu neuhlídají rojovou náladu, stará matka odletí s rojem a v úle zůstane neoznačená panuška. Pokud je neoznačenou matku potřeba vyměnit (je stará, neklade, včelstvo je bodavé apod.) je velmi často problém ji pak v úle najít. Hlavně pokud ještě neklade je jen obtížně rozeznatelná. Sám používám vyzkoušenou metodu, která je takřka vždy úspěšná. Stačí dát doprostřed plodiště včelstva, u kterého chcete vyměnit matku, plod z jiného včelstva. Nejpozději do hodiny se zde objeví obtížně hledaná matka, která zde bude zvědavě a dlouho slídit, protože jí plod jiného pachu vadí a bude se všemožně snažit pach „přerazit“. Pak už stačí tento označený rámek vyndat a matku vychytit a vyměnit za jinou. 

Co je to ovčelená voda?

  Fenomen „ovčelené vody“ ještě není zcela prozkoumaný, ale s určitostí potvrzený a je neustálým předmětem výzkumu. Je lékařsky i vědecky dokázáno, že přítomnost člověka u včel dodává energii a včelaře to naprosto nabíjí. Prospěšné látky totiž nejsou obsaženy pouze ve hmotných včelích produktech (med, propolis, mateří kašička) ale také v tomto neprozkoumaném záření. Ve včelím organismu se nachází velké množství magnetiských částic (tzv. magnetidů), které pomáhají včelám orientovat se v zemském magnetickém poli. Každý si může udělat malý pokus a umístit čistou vodu do úlu. Ozářená (v podstatě zmagnetizovaná) voda změní index lomu světla a změní chuť. Vědecky byl rovněž dokázán molekulární  rozpad struktury vody, což ovšem laik vyzkouší těžko…;-) Pití ovčelené vody prokazatelně pomáhá snižovat hladinu cukru, pomáhá při stresu, nervozitě, tlumí bolest hlavy, zmírňuje zažívací potíže a zácpu, upravuje menstruační cyklus a léčí záněty močových cest. Pro zájemce o vyzkoušení nabízím možnost umístit si u mne do úlu ve speciálním nástavku, mimo kontakt se včelami, vodu nebo pivo. V létě je dostačující doba cca 3týdny, v zimě se zdvojnásobuje.              

Z čeho je složený med?

Každý med je jiný, ale v podstatě by šlo biochemické složení vyjádřit asi takto:

fruktóza:                     35-38 %

glukóza:                      30-33 %

maltóza:                      5-7 %

sacharóza:                  2-3 %

vyšší cukry:                3-5 %

enzymy:                      glukózooxidáza, fosfatáza, invertáza, diastáza, kataláza

vitamíny:                    vit.C, tiamin, riboflavin, niacin, pyridoxin, kys. pantoténová, B12

minerální látky:          0,2% : draslík, síra, sodík, vápník, fosfor, hořčík, železo, mangan, měď

organické kyseliny:    0,6% : glukónová, pyrohroznová, citrónová, jablečná

aminokyseliny:           alanin, valin, fenylalanin, prolin a další

hormonální látky:      adrenalin, noradrenalin, acetylcholin, dopamin

aromatické látky:       acetaldehyd, diacetyl, isovaléraldehyd a mnoho dalších (přibližně 50)

voda:                          17-20 %

Jak zabezpečit úly proti krádeži?

Poslední dobou se množí krádeže úlu i se včelami. Zda se jedná o práci organizovaných gangů jak často prezentují média, o tom bych nechtěl spekulovat. Pravdou je, že zvláště v pohraničních oblastech na jihu je tento jev takřka na denním pořádku. A policie je většinou bezzubá. V dnešní moderní době jsou často používanou formou zabezpečení fotopasti s nočním viděním, nahráváním videa a odesíláním SMS nebo e-mailu o narušení prostoru. Osobně bych raději použil oplocení a za ním pobíhajícího zubatého vlčáka. Pokud po obdržení poplašné SMS vyrazíte chytnout drzého zloděje, buď dorazíte s křížkem po funuse nebo s největší pravděpodobností skončíte v nemocnici či ve vězení. Zloděj nebývá sám (manipulace s úly je dosti obtížná) a navíc se právě kvůli kamerám a fotopastem obvykle maskují takže dokazování viny podle videozáznamu pořízeného v noci v ne moc detailním rozlišení bývá takřka nemožné. Sám používám jako doplnění fotopasti ještě vypálený cejch do dřevěných částí (dna, nástavky, rámečky....). Zhotovení takovéto kovové vypalovací matrice vás přijde na cca 2500Kč. Dobře provedený výpal však zasahuje do hloubky cca 2mm, jen obtížně se odstraňuje a jedná se o žádoucí investici. V ČR existuje na stránkách PSNV národní registr těchto včelařských cejchů s jehož pomocí lze dohledat vlastníka úlů. Foto matrice i výpalu na ukázku

Z jakých vajíček se líhnou matky?

Pokud si včely z nějakého důvodu (ztráta matky, neoplozená matka apd.) potřebují  vychovat matku pak si vyberou ty nejmladší "dělničí" larvičky, přepracují kolem nich buňky do podoby matečníku a larvy hned zaplaví množstvím mateří kašičky. V přítomnosti matky, např. v období rojové nálady ve včelstvu, včely postaví tzv. matečníkové misky, které matka klasicky zaklade a pak už se scénář opakuje. 

Dělnice i matka se vyvíjí z naprosto stejných, tedy oplozených vajíček. Nejsou mezi nimi  ani morfologické, ani genetické rozdíly. Rozdíl pak není ani v nejranějším období vývoje larvy. Teprve od zhruba druhého dne začíná být patrný rozdíl. A to  jak ve velikosti larvy, tak ve vývinu vaječníků. Dalším postupným růstem pak dochází k stále výraznějším rozdílům. Tou pravou a jedinou příčinou rozdílnosti je množství a kvalita bodávané potravy.

Zatímco larvy dělnic dostávají produkt hltanových žláz mladušek - čistou krmnou šťávu  v poměrně malém množství nejdéle do stáří tři a půl dne, larvy nových matek jsou touto tzv. mateří kašičkou  vyživovány po celou dobu svého vývoje a to v  takovém nadbytku, že v ní v podstatě neustále „plavou“.

Těch čtyři a půl  až pět a půl dne takto vyživovaného larválního stadia matky je rozhodujícím nejen pro to, aby se z vajíčka vyvinula dokonalá samička - matka, ale také pro to, aby matka byla zdravá a tělesně zdatná. Na konci tohoto vývojového stadia larva matky přestane přijímat potravu a včely následně mateří buňku (tzv. matečník) zavíčkují. Do této doby zvýšila svou hmotnost více než 1000krát.

 

Jakou použít náplň do dýmáku, aby dlouho vydržela?

Jednoduchá otázka, jednoduchá odpověď. CHOROŠ.....

Včelaři používají do kuřáku mnoho různých zaručených nápní. Dřevěné piliny nebo hobliny, plata od vajíček, dýhu, lisované papírové briketky, troud z pařezů apod... Osobně bych doporučoval originál dřevěný troud nebo právě choroš. Troud najdete v každém lese. Je to vlastně zpráchnivělá část stromu, pařezu apod. Opravdu se stačí projít po lese s otevřenýma očima a výsledek je zaručen. Troud bych rozdělil na dva druhy. Měkký a tvrdý. Ten první je dobrý na podpálení obsahu kuřáku a po rozhoření je potřeba jako náplň použít tvrdý troud. To nám zaručí, že obsah vydrží delší dobu a nebudeme muset neustále přikládat. Neboť jak je známo ze včelařské praxe-kuřák dohoří vždy když jsou včely nejvíc dotěrné...:-)

Z toho důvodu používám po rozhoření jako náplň zmiňovaný choroš. Mám ho vysušený, nařezaný na kostky a ty v kuřáku vydrží bezkonkurenčně dlouho. Pro neznalce jen mrkneme do houbařského atlasu, co že to choroš vlastně je:

Troudnatec kopytovitý

Popis: plodnice jsou 8 - 40 cm široké, tlustě kopytovité, bělošedé až šedohnědavé, s tvrdou kůrou na často úzce pásovaném povrchu a dužninou dřevově okrovou, ztuha vláknitou, uvnitř v horní části se zrnitým, kompaktním "jádrem", naspodu klobouku s hnědavými póry. Výtrusy jsou bezbarvé. Troudnatec kopytovitý roste velmi hojně téměř po celý rok na živých i odumřelých kmenech, větvích a pařezech výhradně listnáčů (buky, břízy, topoly, javory, duby...). Je nejedlý.

Tento troudnatec znají asi všichni, pro většinu z nás je to prostě choroš...

Jenže "choroš" zase tak obyčejný není. Dříve se z jeho vláknité části dužniny získával troud, který se u nás v minulosti používal jako zápalná houbička při rozdělávání ohně a při střelbě ze starodávných zbraní, dále pak rovněž na zastavení krvácení. Již starořečtí lékaři vypalovali rozpálenou dužninou choroše povrchové kožní rány, později (až do 19. století) používaly choroš podobně i jiné národy. Dužnina se položila na postižené části těla, zapálila a doutnala tak dlouho, dokud nevznikla těžká popálenina a puchýře. Věřilo se, že spolu s tekutinou z puchýřů odejde z těla i bolest, což podpoří léčení. Dodnes tuto metodu používají severoameričtí indiáni v kanadských provinciích.

                               

Troudnatec pásovaný

Popis: Zajímavě na povrchu pasovaný choroš, který u nás najdeme téměř všude. Plodnice jsou 5-25 cm široké, polokruhovité, kopytovité až tlustě vějířovité, širokým bokem ke dřevu přirostlé, na povrchu barevně pásované, na okraji běložlutavé, dále od světlého okraje žlutooranžové, hnědočervené a v nejstarší části šedé až šedočerné, naspodu s malými, žlutavými póry a uvnitř s tvrdou, dřevově zbarvenou dužninou. Výtrusy jsou bezbarvé. Troudnatec pásovaný roste velmi hojně jakožto vytvrvalý druh skoro po celý rok na živých i odumřelých větvích, kmenech a pařezech jak jehličnanů (smrky, jedle, borovice), tak listnáčů (břízy, třešně, olše, buky ap.). Je nejedlý.

Troudnatec pásovaný je další ze skupiny chorošů, které můžeme prakticky po celý rok nacházet na většině našich stromů. Taky se dříve používal při rozdělávání ohně a navíc z něj staří obyvatelé  vyráběli mnoho výrobků  -např. misky nebo i čepice. V první polovině minulého století byl v USA ve státě Idaho nalezen 12 milionů let starý choroš téměř totožný s troudnatcem pásovaným. To dokazuje domněnku vědců, že už v třetihorách byly na Zemi houby podobné těm dnešním. Další  fosílie chorošů se nacházejí při těžbě uhlí, ve vrstvách z období před třemi miliony let.

 

Já nalézám a používám většinou troudnatec pásovaný....... DOPORUČUJI

 

1 | 2 >>

Vyhledávání

Fotografie použita dle Creative Commons nahid-v  vcelarstvitasovice© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode