"Včely to ví nejlépe...."

Včelařský slovník

09.11.2015 22:15

Každý včelař má svá používaná pojmenování pro různé pomůcky a činnosti které k chovu včel patří. Na pár základních výrazech se, ale téměř všichni včelaři shodnou. Jejich výčet se pokusím v abecedním sledu zveřejnit.........

 

Brada: včely vylézají z úlu a visí na česně a letáku. Typicky za velkých letních veder. Chumáč visících včel skutečně často připomíná vousatou bradu.  

Česno: celoročně otevřený otvor na přední straně úlu, sloužící k vletování a vyletování včel. Jeho pokračováním je pak leták, což je jakási přistávací plošina pro včely.

Dělničina: vystavěné včelí dílo s velikostí buněk předurčenými pro vylíhnutí dělnice. Matka při kladení do těchto buněk pouští oplozená vajíčka

Divočina: včelí dílo vystavěné mimo rámek vložený včelařem. Často bývá tato stavba umístěna v podmetu úlu nebo přilepena ke stěně úlu, krmítka apod.

Dýmák (kuřák): nezbytná pomůcka pro práci "ve včelách". Jedná se o kovovou nádobku s odklápěcím vrchem, hubicí a koženým měchem. V nádobce se zapálí troud, který je pomocí měchu vyháněn zúženou trubicí do prostoru úlu.  

 Hrboplod: je trubčí plod v dělničích buňkách. Vzniká, jsou-li vyčerpány spermie ze semenného váčku matky a ta klade jen neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou trubci. Při delší osiřelosti začnou klást neoplozená vajíčka i dělnice – trubčice. Pojem vznikl tím, že trubčí plod je větší a víčka na původně dělničích buňkách jsou vyklenutá.

Hrozen: jedná se o jeden z možných tvarů přezimujícího včelstva

Chumáč (chomáč): jedná se o jeden z možných tvarů přezimujícího včelstva

Kartotéka: karty, na které si včelař zaznamenává veškeré včelařské práce a zásahy do včelstva během roku v jednom úlu.

Košilka: zanechaný zbytek (obal) kukly v buňce po vylíhnuti mladušky

Kožich: společné uteplení několika úlů

Kvákání: hlas staré matky, odpovídající mladé, dosud uzavřené v matečníku

Kyselina mravenčí: organická kyselina, která se používá v boji proti varroáze

Kyselina šťavelová: chemická účinná látka v boji proti varroáze, zejména pro jarní ošetření nátěrem plodu

Loučka: jedna z dřevěných rámkových lišt

Loupež: hlavně v období beze snůšky včely někdy přepadají slabší včelstva s úmyslem „ukrást“ jim zásoby.

Lžička: mistička na jazýčku včel, též nástroj k přelarvování při chovu matek

Matečník: mateřská buňka protáhlého tvaru, ze které se líhne matka

Mateří látka: feromon, vylučovaný z kusadlové žlázy matky, který přebírají dělnice a předávají všem jedincům ve včelstvu. Tato látka podněcuje jeho soudržnost a dělbu práce, je součástí vůně včelstva.

Mateří mřížka: mřížka z kovu nebo z plastu, přes kterou proniknou jen dělnice, ne trubci ani matka. Důležité příslušenství k oddělení plodiště od medníku.

Medná rosa: medovice

Medný plást: plást, zaplněný převážně medem.

Měl: mělí se nazývá vše, co odpadá ze včelstva a shromažďuje se na dně úlu. Obsahuje mimo jiné zbytky víček, krystalky potravy, zbytky pylu, uhynulé včely, myší trus, roztoče Varroa. Prohlédnutím měli získá včelař informace o stavu včelstva.

Mezistěna: destička ze včelího vosku o rozměrech dle rámkové míry, do které jsou vytlačena dna buněk. Vkládá ji včelař. Přispívá k pravidelnému vystavění plástu.

Miska: základ matečníku na plástu

Náhradní ( nouzový) matečník: matečník, který je dobudován z dělničí buňky. Většinou se nalézá přibližně uprostřed plodového plástu. Jestliže včelstvo osiří, vychová si novou matku. Několik zakladených dělničích buněk s nejmladšími larvičkami dostaví a krmí plod mateří kašičkou.

Nakropený (zastříknutý) plást: v buňkách je uložen čerstvý denní přínos v podobě řídkého nektaru

Nástavek: jedna z částí moderního úlu (plodištní nebo medníkový).

Nástavkový úl: typ úlu s přístupem shora, rozšířený po celém světě. Skládá se z dílů, které se stavějí na sebe ( dno, několik nástavků, víko).

Nektar: je sladký vodný roztok, vylučovaný nektariemi z rostlinných pletiv. Výchozí surovina pro tvorbu květového medu.

Očko: otvor v nástavku, většinou kruhového tvaru. U menších včelstev zastává i úlohu česna

Očkování - přelarvování: přenášení larviček dělnic s krmnou šťávou do přirozených misek

Oddělek: malé včelstvo, vytvořené z plodových plástů (se zavíčkovaným a otevřeným plodem) obsednutých včelami, zásobními plásty, dalšími prázdnými plásty, mezistěnami a matkou, respektive matečníkem.

Opylování: přenos pylu z prašníků na bliznu.

Osiřelost: stav včelstva bez matky. Znaky : žádná vajíčka, výhradně trubčí plod, neklid v úlu (včely víří křídly – „větrají na plástech“ ), kvílivý zvuk z úlu. Včelstvu musí být přidána matka.

Označování: včelaři označují matky plastovými terčíky, barvy odpovídají roku vylíhnutí matky.

Padlé včelstvo: uhynulé včelstvo

Panuška: neoplozená včelí matka

Pařák, vařák: dvouplášťový kotel se šroubovým lisem na vyvařování vosku ze souší

Peruť, brk: husí křídlo nebo tenký smetáček na ometání včel z plástů

Plást zásobní: plást, jehož buňky jsou naplněné medem nebo krmivem na zimu. Plné buňky s medem potřebné hustoty včely zavíčkují (potáhnou tenkou vrstvou vosku) a takto zavíčkované pak vydrží celou sezonu

Poroj: formuje se po prvoroji a je zřetelně slabší než předcházející. Vždy má neoplozenou matku.

První prolet: první hromadný prolet včelstva po zimním klidu, jakmile teplota stoupne nad 10°C. Včely si při něm vyprazdňují výkalový vak.

První snůška: na jaře včely snášejí velká množství nektaru z řepky a ovocných stromů. Medy z této snůšky jsou květové a rychle krystalizují.

Prvoroj: roj se starou matkou. Většinou je velmi mírumilovný.

Pyl: samčí pohlavní buňky rostlin, základní potrava včel.

Pylový plást: plást, jehož buňky jsou převážně naplněny pylem. Slouží jako zásoba bílkovin

Rámek: rámek z dřevěných latěk, nazývaných loučky, uvnitř kterého včely staví své dílo. Umožňuje prohlídku plástů bez poškození a usnadňuje včelaři práci.

Refraktometr: optický měřící přístroj ke stanovení obsahu vody respektive cukru v kapalině, například medu.

Rojový hrozen: při vyrojení z úlu se včely seskupí do tvaru hroznu kolem matky.

Rojový matečník: matečníky, které včely budují před vyrojením většinou na spodním okraji plástů. Z tohoto matečníku se vylíhne nástupkyně staré matky.

Rozpěrák: nástroj na oddělování nástavků a rámků v úlu slepených propolisem

Rozšiřování: přidávání plástů, mezistěn nebo celého nástavku při růstu včelstva na jaře a během roku, aby se získalo místo a rovněž se předcházelo rojové náladě.

Sladina: řídký nektar přinesený létavkami

Smetenec: včelařská metoda k rozmnožení včelstev nebo ošetření nemocných včelstev.

Snůška: společný pojem pro sbírání nektaru a pylu intenzitou závislá na ročním období a aktuálním počasí.

Souš: rámek s vystavěným plástem (rozdělují se na panenské, světlé, žemlové a tmavé). Čím déle jsou ponechány v úlu tím jsou tmavší. Způsobují to „košilky“ ponechané v buňce po vylíhnutí mladušky

Stavební rámek: prázdný rámek bez vložené mezistěny, ve kterém včely stavějí volně podle svého stavebního pudu a potřeby. Obvykle dojde k jeho zastavění trubčinou

Tichá výměna: přirozený způsob výměny matky bez vyrojení. Stará matka je bez boje nahrazena novou. Včelstvo pokud není se stávající matkou spokojeno (poškozená, málo klade, slabý feromon…)vše nachystá a po vylíhnutí a oplodnění nové matky je stará včelami zlikvidována

Trubčina: vystavěné včelí dílo s velikostí buněk předurčených pro vylíhnutí trubce. Matka při kladení do těchto buněk pouští neoplozená vajíčka 

Trubčí shromaždiště: přesně ohraničená a neměnná místa v přírodě, kde se slétávají trubci a matky ke snubnímu letu. K páření zde dochází obvykle ve výšce cca 15-20 metrů. Dosud nebylo spolehlivě objasněno jak jsou tato místa volena.

Vysíření: nejspolehlivější způsob, jak zlikvidovat těžce nemocné nebo silně oslabené včelstvo. Včelař uzavře česno i celý úl a nahoru postaví prázdný nástavek se sirnou lampou. Do té vloží sirný knot, který zapálí. Po několika minutách jsou všechny včely mrtvé. Souše lze použít v jiných včelstvech, k jejich poškození nedochází.

Týtání: hlas mladé dosud nevylíhlé matky jako odpověď staré matce

Vyběhlý plod: čerstvě vylíhlý plod

Zazimování: přípravy na zimu začínají v podletí (srpnu) zřízením zimního sediska, podáním zimních zásob a opatřením proti varroáze a končí v září až říjnu zúžením česna na minimální výšku a umístěním kovové zábrany proti hlodavcům.

Zátvor: uzávěr dlabaného úlu

Zrcátka vosková: vnější část voskových žláz, kde se tvoři voskové šupinky

 

Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.

Zpět

Vyhledávání

Fotografie použita dle Creative Commons nahid-v  vcelarstvitasovice© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode