Včela a člověk

Člověk začal využívat včelí služby dřív, než začal chovat dobytek. Lidé však velmi záhy pochopili, že včely nejdou ochočit. Včely totiž člověka v podstatě k ničemu nepotřebují. Maximálně tak na výrobu úlu. To je ale poměrně málo za jejich neocenitelné služby….. V každém případě se však včely „chovají“  v lidském pojetí už po tisíciletí v podstatě stejně. Dá se s nadsázkou říci, že včely kašlou na pokrok a inovaci. Mají vše za několik milionů let své existence opravdu „zmáknuté“.

Podle studií botaniků existuje asi 40 tisíc druhů rostlin, které se neobejdou bez opylení včelami. Např. ovocných stromů jako jabloní a hrušní se to týká téměř v 95%, u třešní je potřeba včelek takřka stoprocentní. Ač to zní neuvěřitelně tak zjednodušeně jde říci, že pokud nebudou včely tak nebudou ani hrušky,  jablka, třešně apod. Vždyť i Albert Einstein řekl, že pokud vymřou včely tak nám zbývají čtyři roky života!

Ona otázka ohrožení existence včel není až tak pouze hypotetická. Včely tu byly mnohem dřív než my a nemohly se na člověka připravit. Jejich imunitní systém je velmi slabý, přestože nám ho pomáhají posilovat. Další důkaz toho, že svět rozhodně není spravedlivý. Vždyť, včely stále častěji trpí chorobami, za které zcela nepřekvapivě může „pán tvorstva“ -  člověk. Kupříkladu mor včelího plodu, což je vlastně forma bakteriálního onemocnění, jehož spory přežívají v půdě mnoho let, je důsledkem nedostatečné péče člověka o čistotu úlů a veškerých včelařských pomůcek. U volně žijících včel se až na výjimky takřka nevyskytuje. Další pohroma pro včely má jméno varroáza, Je to vlastně forma „infekce“ způsobená roztočem Varroa destruktor pocházejícím pravděpodobně z Indie. U nás se začala pozvolna objevovat již v sedmdesátých letech minulého století. Přemnožení tohoto roztoče ve včelstvech mívá mnohdy katastrofální dopad. Například na přelomu let 2007 a 2008 tato infekce zahubila 30 procent včelstev na našem území. S podobnou razancí, ale ještě většímy úhyny včelstev se vrátila na přelomu let 2014 a 2015. Odhady hovoří o až 45% úhynech. A zde narazíme na jeden podstatný problém. Téměř všechna účinná léčba těchto chorob předepsaná Státní veterinární správou je veskrze „nepřírodní“ a tvrdě chemická. Ono totiž názvy jako acrinathrin, amitraz, tau-fluvalinat nezní moc přírodně a „bio“. Pak tedy tato léčba popírá smysl medu jako ryze přírodního produktu….:-( Přesto všechno má český med stále velmi dobrou pověst. Působí jako přírodní antibakteriální látka, která je účinná při rozličných způsobech vnitřního i vnějšího užívání. Samozřejmě je potřeba k medu připočíst i ostatní včelí produkty – vosk, propolis, pyl, mateří kašičku …. 

Vždyť léčivé účinky medu znali už pralidé, psali o nich Egypťané (dokonce považovali včely za oživlé slzy boha Slunce), medové masky si dávala na obličej Kleopatra ve snaze zachovat si mládí, ve staré Indii a v Číně míchali  z medu a mléka elixír mládí a Hippokratés používal med jako účinný prostředek proti horečce. Aristoteles se zase domníval, že včely pocházejí z mrtvých býků. Řeč o produktu včel – medu, je i v Bibli (ve druhé knize Mojžíšově, verši 8. kapitole 3. je uvedeno, že Bůh přivede svůj lid do země, která bude oplývat mlékem a medem). Víno a med, čisté nebo smíchané, byly ve starém Řecku považovány za univerzální lék. Slavnostní ódy na chov včel psal Vergilius i Ovidius. A vlastně i praotec Čech říkal něco o zemi oplývající mlékem a strdím (medem)….;-) Ve střední Evropě lze doložit chov včel archeologickými nálezy zbytků medu (1000 let př. n. l. - Hadersleben,3. století n. l. - Alsey, 6. století n. l. - Erfurt a Schlotheim ) a nepřímými důkazy o používání vosku (voskové destičky, odlévání kovu do ztracených forem).

Doporučuji  však nekupovat med náhodně, ale zvolit si v okolí svého včelaře a dodavatele medu a jiných včelích produktů. Kromě koupě dobrého medu se od správného a zaníceného včelaře dozvíte i spoustu zajímavých věcí ze života včel.  O jejich chování, jedinečné hierarchii, dělbě práce, orientaci v prostoru, dorozumívání se tanečky, obraně proti vetřelcům, zpracování nektaru, rozmnožování, stavbě voskového díla, rojení a mnoho dalšího…. Dám ruku na to, že to bude daleko zajímavější vyprávění než na základní škole v hodinách přírodovědy.  Vždyť VČELAŘ, který to s „mouchama“ myslí opravdu vážně je člověk, který musí mít spoustu znalostí, dovedností, citu a v neposlední řadě také pokory. Za tisíce let se člověku naštěstí nepodařilo včely domestikovat, tak doufejme, že se mu je nepodaří ani vyhubit.