"Včely to ví nejlépe...."

Historie chovu včel

01.11.2015 20:11

Sběr medu od divokých včel je zobrazen už na jeskynních malbách na území dnešního Španělska z konce starší doby kamenné. Asi nejznámější je kresba objevená v Cueva de la Araña (Pavoučí jeskyně) u Valencie stará 12 tisíc let. V blízkovýchodních zemích je znám chov včel v hliněných džbánech už z období 5.000 let př.n.l. a téměř beze změny se tam včely chovají dodnes.Z období středověku (kolem 9. století) jsou dochovány zprávy arabských cestovatelů, že poddaní velkomoravského knížete Svatopluka chovají včely v dřevěných nádobách a ze získaného medu jejich vyrábějí lehce opojný alkoholický nápoj. V latinských listech církevních představitelů pozdější doby je často zmiňováno včelaření jako nedílná součást ekonomické hodnoty poddanského území. Olomoucký biskup Bruno pak sám rozlišoval včely v lese a chované při usedlostech. Kolem roku 1267 pak nechal zřídit zahrady pro včely v několika městech na Moravě.Ve 14. století se z německy hovořících zemí na naše území dostala novinka v podobě „velkotěžby“ medu a vosku z lesních brtí. Brtníci hromadně šplhali po stromech a z včelami obsazených dutin vylamovali části medných plástů. Král Karel IV. vydal první patent týkající se včelařství v německých zemích. Tento patent se pak stal vzorovým pro podobné listiny i v českých zemích. Ve středověku si společnost včelařů velmi vážila, včelaři měli vlastní spolky (cechy), mohli nosit zbraň, měli zvláštní práva a vlastní, tzv. včelařský soud. Postupem času pak začal převažovat chov v přenosných úlech v blízkosti lidských obydlí nad fyzicky náročným brtnictvím. Prvním typem úlu byly pochopitelně ručně vydlabané části kmenů tzv. kláty. Dalším používaným materiálem byla sláma, rákos, palach nebo proutí. Po pracně vyráběném klátu byla dalším typem úlu slaměná kulatá košnice. V roce 1775 podepsala rakouská císařovna Marie Terezie včelařský patent pro Moravu Tímto právním dokumentem, který platil až do roku 1950, se mj. ustavila včelařská škola ve Starém Brně, vlastníci včelstev byli zbaveni povinností platit daně a v podstatě i nevolnických povinností. Nejstarší syn Marie Terezie císař Josef II. uložil zákonem farářům rozumět selskému hospodaření a proto se včelaření stalo součástí vzdělávání v kněžských seminářích. Hlavními průkopníky lidového včelaření se tak stávali především venkovští kněží. Kláty i koše měly jednu nevýhodu: prohlídka včelstva nebyla možná bez narušení nebo zničení díla. Švýcarský včelař F. Huber našel řešení v podobě tzv. Huberova rámkového úlu, do kterého bylo možné nahlédnout. Jan Dzierzon pak v polovině 19-ého století zdokonalil Huberův úl tím, že nechal včely stavět plásty pod stropem úlu na volně ložené dřevěné laťky. Tehdejší známý včelař baron A. Beylepsch tuto metodu ještě více zdokonalil tak, že celý voskový plást vestavěl do dřevěného rámku..... 

 Lorenzo Langstroth (1810-1895)

Velkým milníkem klasického včelaření se pak stal rok 1852 kdy si americký včelař Lorenzo Langstroth nechal patentovat "včelí mezeru". Od této je pak odvozena i konstrukce tzv. Langstrothova úlu. Dnes se jedná o pravděpodobně celosvětově nejpoužívanější úlový systém. V roce 1854 byl pak v Brně ustaven včelařský odbor pro Moravu a Slezsko. O cca 10let později (roku 1865) rakušák F. Hruschka představil světu svůj vynález - medomet a roku 1867 pak na výstavě v Brně byla představena první umělá mezistěna ze včelího vosku (J. Mehring).

Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál
.

Zpět

Vyhledávání

Fotografie použita dle Creative Commons nahid-v  vcelarstvitasovice© 2015 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode